Historie Kutné Hory

Město Kutná Hora vyrostlo na vyvýšenině nad řekou Vrchlice.

Sláva původně hornické osady započala ve druhé polovině 13. století, kdy se také začalo používat současné jméno města. Přicházeli sem lidé nejen z okolních báňských měst, ale i ze zahraničí (například z Německa a Itálie), které ani náročná a nebezpečná práce neodradila od vidiny velkého zisku.

Přemyslovská doba v Kutné Hoře

Do počátků vývoje města významným způsobem zasáhl král Václav II., jenž přesunul do Vlašského dvora mincovny z ostatních českých měst a určil tuto budovu jako centrální královskou mincovnu.  Roku 1300 vydává Václav II. horní zákoník Ius Regale Montanorum, právní dokument mimořádné hodnoty, který stanovil veškeré organizační podmínky, nutné pro pravidelný chod dolů. Jeho tzv. pražský groš, který se z jeho příkazu začal razit v Kutné Hoře, sjednotil tehdejší měnu a byl používán jako platidlo téměř v celé střední Evropě.

Hospodářský rozmach města

S hospodářským rozkvětem města souvisel i rozvoj stavební činnosti. Stavěly se kostely, měšťanské domy a další architektonicky pozoruhodné budovy. Umění architektů, stavitelů a výtvarníků se dodnes dochovalo v mnoha památkách z období gotiky, renesance, baroka i epoch novějších. Namátkou bychom mohli jmenovat chrám Sv. Barbory či Vlašský dvůr v gotickém slohu, renesanční měšťanská sídla nebo kostel sv. Jana Nepomuckého společně s Jezuitskou kolejí z barokní éry.

Kutná Hora v období husitských válek

Rozmach města však zabrzdili v polovině 15. stol. husitské války. Město z velké části tvořené bohatým německým obyvatelstvem se stalo trnem v oku husitským reformátorům. Převaha německého patriarchátu rozhodla také o tom, že se Kutná Hora během husitských válek přidala ke katolickým vojskům a podpořila císaře Zikmunda. Husité ovšem město dobyli a četné budovy vypálili, včetně chrámů a kostelů. Mincovna byla uzavřena a docházelo k zavalení mnoha dolů.

Období vlády Jagelonců

Doba jagellonská pak dolování znovu pozvedla a přesunula těžbu na nová ložiska. Město se opět stalo politickým a hospodářským centrem, ale významu z doby předhusitské už nikdy nedosáhlo. Důkazem politické důležitosti města byla roku 1471 volba Vladislava II. Jagellonského za českého krále, která se konala ve Vlašském dvoře. Vladislav se tak stal jediným králem v celé mnohasetleté historii naší země, jenž nebyl zvolen v Praze.

Konec těžby stříbra v Kutné Hoře

Rozvoj hutnictví a mincovnictví v 15. století, na který navazuje rozkvět umění a výstavba města, byl vystřídán pozvolným úpadkem zaviněným vyčerpaností povrchových nalezišť a nedostatkem technických prostředků pro těžbu ve větších hloubkách. Příchod Jezuitského řádu sice s sebou přinesl poslední záchvěv stavitelské činnosti (Jezuitská kolej, kostel sv. Jana Nepomuckého, atd.), avšak společně s ekonomickým úpadkem nastává též úpadek politický a z Kutné Hory se stává provinciální městečko.

Po 425 letech svého trvání byla v Kutné Hoře v roce 1727 mincovna zrušena a přenesena do Prahy. Ke konci vlády Marie Terezie je město pomalu zapomenuto a jeho honosné středověké stavby začínají chátrat. Neštěstí je dovršeno v roce 1770, kdy střed města zachvátil ničivý požár.

Kutná Hora jako historická památka

Na rozdíl od jiných českých měst v 19. století nedochází v Kutné Hoře k výraznějšímu průmyslovému rozvoji. Město si uchovává historický ráz a stává se oblíbeným výletním místem domácích turistů. Po převratu vlády v roce 1989 a otevření státních hranic město hojně navštěvují zahraniční turisté. Atraktivnost města coby turistické destinace byla podpořena i zápisem do fondu mezinárodně významných památek UNESCO v roce 1995.